A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Nigérie - Průvodce

Průmyslová výroba:

V roce 2012 rostla výroba o 7,71%. Na tvorbě HDP se podílí přibližně 5%. Vysoké tempo rozvoje průmyslové výroby z období krátce po získání nezávislosti se od roku 1980 zpomalilo. Nigerijský průmysl se orientoval především na těžbu ropy a zemního plynu a navazující petrochemii (výrobu ropných frakcí/pohonných hmot a chemikálií, návazně také některých plastů a hnojiv), tato jednostranná orientace zpracovatelský průmysl silně poškodila.

Průmyslová výroba v Nigérii je již tradičně založena zejména na prvovýrobě. Zpracovatelský sektor je velmi poddimenzovaný, většina surovin se vyváží ke zpracování v zahraničí a opět se dováží zpět ve formě hotových produktů. Nigerijská vláda se ale snaží pomocí zákonů (Nigerian Content), ochranářskými a stimulačními opatřeními domácí průmysl oživit.

Významnějšími odvětvími jsou zejména potravinářství (mlékárenství, masný průmysl, cukrovarnictví, pivovarnictví, výroba nealkoholických nápojů, mlýny a pekárny, tabákový průmysl), výroba spotřebního zboží (textilní, obuvnický, gumárenský a kožedělný průmysl), elektrotechnický (jednoduché spotřebiče), výroba stavebních hmot (zejména cementárny Dangote a Lafarge), dřevařský, papírenský a polygrafický průmysl. Výroba trpí nedostatkem elektrické energie z veřejné sítě. Výrobní jednotky proto musí disponovat vlastními generátory na naftu, tím se prodražují vstupy a výroba je cenově nekonkurenceschopná levným dovozům, hlavně z Číny.

Ropný sektor:

Na tvorbě HDP se podílí cca 15%. Nigérie je desátým největším světovým producentem ropy. Těžba ropy zde byla zahájena v roce 1958, exportérem ropy se stala v roce 1962. Při současném tempu těžby má Nigérie potvrzené zásoby ropy cca na dalších 50 let (37,52 mld. barelů ropy). Na celkových importech do EU se nigerijská ropa podílí cca 4 %. Nigerijská ropa je vysoké kvality a prodává se jako Brent Blned. Nigérie je šestým nejdůležitějším dodavatelem ropy do USA, které odebírají 1/3 až 1/2 nigerijského ropného exportu.

V rámci subsaharského regionu soupeří Nigérie v těžbě ropy spolu s Angolou o 1. místo. V uplynulých letech se těžba pohybovala na úrovni cca 2,3 milionů barelů denně, v roce 2011 dosáhla 2,4 mil bpd, v listopadu 2012 poklesla v důsledku povodní na 1,95 mil. bpd. Největším nebezpečím zůstávají akce militantních skupin na jihu země v těžební oblasti Delty, pirátství a také krádeže ropy (bunkering). Mezinárodní společnosti proto musí vynakládat 30 až 40 % z celkových nákladů na ochranu zařízení a pracovníků. Bunkering (kradení ropy ve velkém) je nigerijským fenoménem. Denní krádeže se odhadují na 50 až 400 000 barelů.

Doposud se ropa v Nigérii těží výlučně v jižních státech federace, a to jak na pevnině, tak na šelfu i hlubokém oceánu (pozn.: otázka rozdělování příjmů z ropy je trvalým jablkem sváru mezi severními a jižními státy do té míry, že může ohrozit politickou stabilitu země). Potenciál nicméně existuje jak na jihu, tak v oblasti Čadského bazénu. Z významných těžebních společností jsou v Nigérii přítomny: Royal Dutch Shell, ExxonMobil, Agip, TotalFinaElf, Chevron, Texaco, Sinopec i Gazprom. Tyto společnosti zde působí ve formě joint ventures s federální vládou, kterou zastupuje organizace „Nigerian National Petroleum Corporation“ (NNPC).

Vláda předložila parlamentu nový „ropný zákon“ – Petroleum Industry Bill (PIB), který by měl odpolitizovat celý sektor. NNPC by tímto zákonem měla přijít o současný monopol nad sektorem těžby ropy – měly by vzniknout nezávislé agentury, které by si rozdělily zodpovědnost za fiskální, regulační, řídící a kontrolní funkce v rámci ropného sektoru. PIB je v současné době v parlamentu, který jeho přijetí stále ještě neschválil. Má se tak stát v roce 2013.

V zemi existují tři rafinérie – ve městech Port Harcourt, Warri a Kaduna. Rafinérie Port Harcourt a Warri jsou zařízeny na zpracovávání lehké ropy s nízkým obsahem olefinů a síry, která se v Nigérii těží. Tato ropa je ceněna pro vysokou výtěžnost lehkých frakcí, jako jsou benzíny a nafta. Rafinérie v Kaduně zpracovává těžkou ropu, která má vysokou výtěžnost při výrobě lubrikantů a lehkých topných olejů – je závislá na dovozu (např. z Venezuely). Rafinérie bohužel pracují na poloviční výkon nebo jsou v odstávce a většina ropných produktů spotřebovávaných v zemi (dotovaných vládou) se musí dovážet ze zahraničí. V této souvislosti se hovoří o velmi silné lobby dovozců benzínu, kteří využívají štědré dotace vlády a kteří nemají zájem na zlepšení zásobování z vlastních zdrojů.

Těžba a zpracování zemního plynu:

Nigérie má obrovské zásoby zemního plynu – největší v subsaharské Africe a svou budoucnost tak vidí spíše v zemním plynu. Oficiální úřady odhadují zásoby na 180 tcf (trilionů kubických stop), tyto odhady jsou mnohými experty ale považovány za značně podhodnocené. Nigérie se zatím na celkových dovozech do EU podílí pouze 5 % (LNG), není však pochyb o tom, že má coby dovozce zemního plynu do EU veliký potenciál.

Zásoby plynu jsou stále málo prozkoumány a využívány, většina plynu se stále ještě spaluje. Vláda společnostem stanovila již několik termínů pro ukončení této praxe, poslední v roce 2011. Dle představitelů těžařských firem jsou časové limity určeny nesmyslně, bez ohledu na případný růst využívání plynu v Nigérii a bez odpovídajících finančních pobídek.

Nigerijský plynárenský sektor je charakteristický chaotickým rozvojem (nekoordinací mezi těžbou, distribucí a spotřebou) a neadekvátní infrastrukturou (naprostá většina nigerijských elektráren sice spaluje zemní plyn, avšak vzhledem k problémům se zásobováním dlouhodobě pracují i na méně než poloviční výkon; potíže se zásobováním jsou hlavním důvodem nerealizovatelnosti řady investičních záměrů v energetice). Zahraniční společnosti se proto více zaměřují na export zkapalněného plynu (ten na zahraničním trhu lehce umístí v jakémkoliv množství) na úkor domácího trhu. Problémy měly být řešeny v rámci vládního programu „Nigeria Gas Master Plan“ (NGMP). Ten byl vyhlášen v roce 2008 a jeho cílem je postupná liberalizace, vytvoření tržního domácího prostředí a výstavba robustní infrastruktury. Cíle měly být splněny do pěti let – již nyní je jasné, že splněny nebudou.

Počátkem roku 2009 byl do částečného provozu uveden „West African Gas Pipeline“. Jedná se o vůbec první regionální plynovod v subsaharské Africe. Plynovodem by mělo být zásobováno kromě nigerijského území také Togo, Benin a Ghana. Do budoucna se uvažuje o prodloužení až do Pobřeží Slonoviny a z dlouhodobého výhledu dokonce až do Senegalu. Plynovod měl být uveden do plného provozu v roce 2010, je však neustále postihován výpadky a technickými problémy (z důvodu vysokého obsahu vody jsou dodávky plynu často přerušovány).

Třetím největším výrobcem zkapalněného zemního plynu (LNG) na světě je zkapalňovací zařízení na nigerijském Bony Island, která dodává zejména evropským zákazníkům (španělský „Gas Natural“, „Gas de France“, italský ENEL a portugalský „TRANSGAS“). Vlastníky jsou nigerijský NNPC (49 %), Shell (25, 6 %), Total LNG Nigeria Ltd. (15 %) a ENI (10, 4 %). Současná kapacita „Boni Island“ je 22 milionů tun LNG a 4 miliony LPG ročně. Plánuje se výstavba sedmé zkapalňovací jednotky – výroba zkapalněného plynu na Boni Island by tím stoupla na 30 milionů tun (vláda dokonce hovoří o 40 mil. tun), čímž by se Nigérie celosvětově zařadila na druhé místo za Qatar.

Projekt transsaharského plynovodu („Trans Saharan Gas Pipeline“):
Mělo by se jednat o plynovod vedoucí z jihu Nigérie přes rafinérii v severonigerijské Kaduně, dále přes Niger a Alžírsko ke Středozemnímu moři, kde by se napojil na plynovodní systém ve Španělsku či v Itálii. Celková délka (ke Středozemnímu moři) je odhadována na 4 128 km (v Alžírsku je ale přepravní soustava v podstatě připravena), přepravní kapacita na 30 miliard m3 plynu, náklady na výstavbu na 13 miliard USD. Zájem o výstavbu transsaharského plynovodu naznačila EK v průběhu návštěvy eurokomisařů Louise Michela (rozvojová spolupráce) a Andrise Piabalgse (energetika) v Nigérii v roce 2008 s tím, že by výstavba mohla (alespoň částečně) být financována evropskými bankami. Dle informací dostupných ZÚ je však tento projekt kontroverzní i v Bruselu. EIB jej nadále posuzuje a jedná s případnými partnery o jeho proveditelnosti. Mezinárodní těžební společnosti, jež jsou v Nigérii aktivní (zejména Shell a Total), jeví o participaci na výstavbě plynovodu zájem, ovšem pouze za předpokladu rentability jeho provozu. Vzhledem k současným regulovaným a nízkým cenám plynu zatím nepovažují projekt za životaschopný (přesto probíhají další jednání). O projekt projevil zájem i ruský Gazprom.

Diverzifikovat dodávky zemního plynu do Evropy lze v případě Nigérie dvěma způsoby: výstavbou plynovodu, nebo dodávkami LNG tankery. Nigérie o plynovod určitý zájem projevuje zejména proto, že by přivedl plyn do severní části země, kde je nedostatek energetických zdrojů. Tato varianta je však považována za finančně nákladnou (nákladnější než dodávky LNG) a mohla by být také riskantní z bezpečnostního hlediska, neboť plynovod by byl snadným terčem útoků militantních skupin působících na severu Nigérie, v Nigeru a Alžírsku. Výhodou by byla větší kontrola a kontinuita zásobování, než v případě přepravy zkapalněného plynu po moři. Zájemců o LNG je mnoho (také USA, Čína, Indie) a z politických nebo finančních důvodů může být směrování dodávek snadno měněno.

Těžba dalších rudných a nerudných surovin

Těžba rudných a nerudných surovin má v Nigérii velkou perspektivu. Sektor (zejména těžba vápence pro výrobu cementu) prodělává rychlý růst (12%), na tvorbě HDP se v současné době podílí 15%. Na suroviny je bohatá zejména oblast tzv. Středního pásu (Middle Belt), tedy území zhruba mezi 7. a 9. rovnoběžkou. Zde se nachází převážná část bohatých nalezišť hornin a minerálů – zejména žuly, mramoru, vápence, uhlí, cínové a železné rudy, rud tantalu a niobu, zlata, drahých kamenů, uranu, olova a zinku. Velmi často jsou však tyto minerály těženy nelegálně a prodávány na černém trhu nebo pašovány přes propustné hranice do sousedních zemí. Těžba ve velkém byla většinou zastavena (s výjimkou vápence). Nigérie tak dováží i suroviny, které by mohla těžit ze svých ložisek (železnou rudu, sůl).

V rámci projektu NEEDS byla nigerijskou vládou přijata v roce 1999 strategie k revitalizaci těžby uhlí. Součástí strategie je i urychlená privatizace státních podílů v prakticky všech firmách, které se kolem těžby uhlí pohybují. O privatizaci projevují zájem zejména čínské firmy.

Poslední editace textu: 26.8.2013 20:43
Další informace

Konvertor měn

 
Zdroj: penize.cz
REKLAMA
  • albums